Historie obce 

Brankovice (dle osob. jména Branek)

     městečko 11 km východně od Bučovic, leží 260m nad mořem v úzkém údolí na pravém břehu Litavy, která tu přijímá potok od Litenčic, u silnice z Bučovic do Střílek vedoucí: jest katastrální i politická obec se 1242 km2 rozlohy.
Dříve měly Brankovice10 12/64 lánů, z nichž po válce 30leté 390 měr I. tř. a 780 měr II. třídy bylo pusto, do r. 1673 bylo nově obděláno pouze 38 měr I. a 77 měr II. třídy.
R. 1790 patřilo k obvodu obce 850 jiter rolí a 150 jiter luk.

     Náves tvoří širokou ulici, v níž po stranách táhne se řada ovocných stromův. Osadou vedena jest r. 1898 okresní silnice do Nemochovic. Grunty stojí po obou stranách návsi a jsou vedle sebe v přímé čáře; chalupníci jsou většinou za potokem v ulici "v Chaloupkách".

    Brankovice měly před válkou 30letou 61 domů, po válce zůstalo 30 domův obydlených, a v 8 se obyvatelé usadili na novo. Do roku 1673 bylo ještě 33 budov pustých, a sice 30 starých pustých a 3 nově pusté.

    R. 1790 bylo zde 110 domů, 137 rodin a 700 duší; 1834 bylo 125 domů, 809 obyv.; 1890 180 domů, z nichž 1 neobydlený, 217 rodin, 930 obyv., všichni, mimo 7 židů, náboženství katolického a národnosti české.
    Osada připomíná se r. 1348. Toho roku koupila Anna z Brankovic pro syna svého Bohunka králi zde náležející část osady. V následujících 100 letech vystřídali se tu četní páni, až r. 1481 Půta z Lichtenburka prodal panství Střílecké a k tomu náležející dědinu Brankovice s patronátem  J a n o v i   staršímu z O j n i c, jehož strýcové Jiří a Alex z Ojnic sídlem v Nevojicích statek ten spojili s Bohuslavicemi. R. 1494 jmenuje se Jiří z Ojnic majitelem  Bohuslavic i spojených s nimi Brankovic. R. 1511 Tas   z  Ojnic   spojil s Bohuslavicemi i Bučovice. Od toho roku jsou Brankovice spojeny s panstvím Bučovským, o jehož dalších pánech pojednáno jest při tomto městě.

    Tas z Ojnic daroval roku 1511 obci les Chroustoví za poplatek při každých vánocech 5 kop grošů peněz dobrých, ty časy berných  a při každém sv. Duše půl kopy peněz  a o sv. Martině 2 husy. Jak dlouho poplatek odváděn byl, neví se. Ku poctě tohoto dobrodince byla nazvána část obce "Tasov".

    Tas z Ojnicpřistoupil k bratrskému vyznání. R. 1552 Václav černohorský z Boskovic dovolil českým bratřím vystavěti si v obci modlitebnu. R. 1572 obdržela obec od vrchnosti rybník za roční náhradu, ale Jan šembera daroval obci tento poplatek.
    Z půllánu robotovali 3 koni v týdnu jeden den, čtvrtníci měli den pěší roboty v týdnu a chalupníci 20 dnů v celém roce. Robota vykoupena z půllánu 150 zl.

KOSTEL SV. MIKULáše  na kopečku  na sev. straně dědiny jest obklíčen zděným hřbitovem a postaven byl r. 1714 farářem  Valent. Sobotou po většině z vlastního jmění. Popravdě podobno, že stojí na místě starého, který bezpochyby zároveˇn vyhořel s farou, o které se ví, že 20. listopadu 1690 lehla popelema taktéž od jmenovaného faráře z vlastního jeho jmění byla postavena. Chrám má hlavní oltář s obrazem  sv. Mikuláše a 3 oltáře poboční, z nichž dva sv. Josefa a sv. Jeronýma z bývalého Kartouzského kláštera v Olomouci, třetí sv. Kříže z Uh. Hradiště pocházejí. Pod kostelem jest hrobka. 
     Varhany z.r. 1842 za 510 zl. Na nízké věži jsou 3 zvony nově přelité, jež váží 509 kg, 269 kg, 149 kg. R. 1836 dán byl v kostele nový strop. R. 1654 daroval na udržení věčného světla kníže Eusebius z Lichtenštejna půllán. R. 1819 připadlo kostelu z dědictví po faráři Florianu Hanovi 493 zl. a r. 1821 věnovala selka Anna Matyášová na mešní nadaci 1200 zl.
    Když stará fara 1690 shořela, byla z beněz faráře Valent. Soboty postavena pěkná jednopatrová budova farní.
    R. 1652 nechtěli farníci svému katol. faráři Matyáši Ostrovskému, jenž řídil zároveˇn filialku v Nemoticích a s nímž v rozepři žili, nejen odvádět desátek, ale i kostel zavřeli a služby Boží mu vykonávati zbraňovali. Byl odvolán, a na jeho místo přišel N. Zamojský, rodem Polák, jenž brzy vystřídán byl Matějem Ign. Chvátalem.
    Zvláštní zmínky zasluhuje dobrodinec zdejší, farář Valent. Sobota, jenž kromě výše naznačených darů založil ze svých peněz špitál pro 8 chudých s nadací 3500 zl., kterýž obnos vzrostl za jeho nástupce na 11.000 zl. Dobrodinec ten r. 1741 stal se farářem v Bučovicích.

    Přifařeny jsou Brankovice, Malinky a část osady Kunkovic z okresu Zdounského; druhá část patří do Litenčic. Do r. 1758 i kuratie Nemotická byla odtud spravována.

    Desátku platily se v Brankovicích z půllanu kopa rži a kopa ovsa; z přifařených ostatních osad kopa pšenice. čtvrtník dával polovic. Desátek vykoupen byl rentou roční 640 zl. 54 kr.- Nyní patří k faře přes 30 jiter rolí, několik luk a 50 jiter lesa. Kostelu náleží 30 jiter rolí.

    R. 1672 neměly Brankovice ještě školy, a tak zvaný kantor vyučoval jen soukromě několik hochův. R. 1765 připomíná se zde učitel Martin Hanisch, který zde působil 37 let do r. 1792. R. 1828 postavil patron kníže z Lichtenštejna pěknou školu o jednom poschodí. Nynější čtyřtřídní škola postavena na místě staré r. 1886 nákladem obcí Brankovice a Malinek za 24 000 zl. 
    R. 1860 patřilo ke škole 152 žáků, r. 1895-6 212 žákův. Knihovna učitelská měla 51, žákovská 106 svazků; fond školní 100 zl. Učitelé působí zde 4 a učitelka žen. prací. Nadučitel jest zároveˇn správcem hospdář. pokračovacího kursu.

    K obvodu obce náleží 1242.35 ha půdy, z nichž 61 arů jest neplodno. Obyvatelé živí se rolnictvím, jest zde 53 usedlostí selských, a sice 20 čtvrtláníků, 28 půllánů, 3 tříčtvrtlány a 2 celolány a přes 120 domkařův. Ku čtvrtlánu se počítá 30 měřic pozemkův. Kníže jest majetníkem 2 vrchů: Hanačova a Cvekova, které do nedávna porostlé byly lesem, nyní proměněné jsou v pole. řemeslníků jest zde 16, dělníků průmyslových 13. -  R. 1694 byl zdejší mlýn od dědiců Procházkových vrchností koupen za 250 zl. a r. 1695 zase dán do nájmu. Druhý mlýn jest na potoku Stříleckém.

    Obec má svého majetku 335 měr. rolí, 27 měr luk, 135 měr pastvin, 490 měr lesa, náleží ji hostinec, kovárna, pastouška a špitál. Přibližní cena všeho 23 tisíc zlatých.
    Obecní příjem r. 1894 čilil 2212 zl. vydání bylo 4536 zl. Dne 2. února 1899 prohlášeny byly Brankovice za městečko . Od r. 1892 konají se zde dvakrát ročně výroční trhy.

    Hasičský spolek založen r. 1895 a následujícícího roku hospodářský spolek pro okres Bučovský se sídlem v Brankovicích. Jiné spolky jsou zde: čtenářský, střelecký, družstvo pro kontrolní váhu, sídlo okres. družstva pro zvelebení dobytka, záloženský a spořitelní spolek dle vzoru Raiffeisenova. Veřejná lidová knihovna má 127 svazkův. V místě poštovní úřad, četnické stanoviště, a před osadou stanice společnosti státní dráhy.

    R. 1831 a 1832, hlavně však 1836, zuřila zde cholera, že po dva měsíce denně 10-14 lidí umíralo, též r. 1866.

    Na jižní straně osady jest Hrádek, široká nasypaná homole z neznámé doby, v niž nalezeny byly zbytky kostí. Před osadou stojí o samotě 2 chaloupky a dílna zámečnická.

    Na trati v žarůškách stávala před válkou 30letou osada žárošky; 210 měr polí s ní zpustlo.

    V obci narodil se Jos. Masařík, profesor a spisovatel v Praze.

Čeněk Kramoliš - řídící učitel v Kloboučkách 
VLASTIVĚDA MORAVSKÁ - BUČOVSKÝ OKRES, Brno 1900
Vydal Musejní spolek v Brně

Velké společenské změny nastaly po roce 1848. Byla zrušena robota a vrchnostenská správa šlechty na jejích panstvích. Rychtáře nahradil starosta. Rovněž  Lichtenštejnům na bučovickém panství zůstalo jen pozemkové vlastnictví. Od roku 1869 byl dvůr v Nových Zámcích, kam patřily i Brankovice, pronajímán různým nájemcům, naposledy Redlichovu cukrovaru ve Slavkově u Brna v letech 1912-24. Poté během pozemkové reformy po první světové válce byly pozemky lichtenštejnského velkostatku (61 hektarů orné půdy) rozparcelovány mezi zájemce, kteří je vlastnili až do kolektivizace.
   Pokud jde o státní správu, Brankovice spadaly pod okresní hejtmanství ve Vyškově a pod soudní okres Bučovice a tento stav v podstatě trval až do vzniku krajů v roce 1949. V letech 1949-59 byly Brankovice součástí bučovického okresu, který byl v roce 1960 připojen k vyškovskému.